HISTORIE ODÍVÁNÍ

Řecký oděv

Hlavním oděvem Řeků byly tuniky – přehoz volně splývající, který se bohatě řasil dle vkusu nositele až na těle.

Rozeznávaly se tři druhy:

Chlamys byl svrchní plášť z jemné vlny, pod ním se nacházel chitón, používaný jako spodní prádlo. Poslední byl himation, vlněný plášť přehozený přes ramena nebo zakrývající i krk a hlavu. Jak už z toho všeho vyplývá, hlavním materiálem na oblečení byla vlna, protože v Řecku jsou na chov ovcí ideální podmínky. Jejich obvyklá obuv byly kožené sandály a oděv doplňovali kovovými šperky.

Římský oděv

vycházel z oděvu řeckého, byl bohatší, přepychovější. V oděvu se také odrážely třídní rozdíly.

Chitony přetvořili na tuniky, přes ně si oblékali tógy - typický římský oděv. Co se týče spodního prádla, jedinou věc, kterou měli, byly předchůdkyně podprsenek. Vlastně takový pruh látky, který si ženy uvazovaly přes hrudník. 

Boty měli kožené, sandály mohl nosit každý, vyšší boty jen svobodní občané a i vojáci měli speciální obuv - sandály s podrážkou pobitou hřebíky.

Románský oděv 13.-15. století

Prostý v pase nepřestřižený s rukávem zahaluje postavu.

Základní typ oděvu tvořila jednoduchá přepásaná tunika košilového střihu, která se oblékala přes hlavu a 

sloužila jako univerzální mužský i ženský oděv. U žen se skládal z vrchního a spodního šatu, spodní sahal k 

chodidlům a měl úzké rukávy. Vrchní byl širší a kratší, délka rukávů sahala po lokty. Vdané ženy nosily

šátky nebo závoje. Pod tuto košili se oblékala ještě jedna košile spodní, která mohla sloužit také jako oděv noční. Muži svůj oděv doplňovali dlouhým pláštěm z tkaniny velké hmotnosti, košili sahající většinou do poloviny lýtek měli opásanou a doplněnou o dlouhé kalhoty nebo punčochy.

U vládnoucí a ovládané třídy se oděv lišil jen tkaninami a ozdobami, střih měl jen nepatrný rozdíl.

Gotický oděv 13.-15. Století

Vyznačoval se štíhlou svislou linií s vertikálním těsným obepnutím

Bohatě zdobený, spodní dlouhý ke kotníkům, vrchní s vlečkou, živůtek přiléhavý, vysoké pokrývky hlavy.
Žena oblékala projmuté šaty s úzkými rukávy a rozšířenou sukní podkasanou opaskem, do špatného počasí
doplněný o kabátek polokruhovitého tvaru. Vdané ženy nosily mimo domov vlasy a krk zahaleny rouškou.
Z mužské suknice vznikl kabátec doplněný úzkými samostatnými nohavicemi, které se připevňovaly v pase a
končily buď u kotníků, nebo kryly celou nohu a na chodidle byly opatřené podešví. Nezbytným doplňkem
oděvu byl plášť polokruhovitého střihu.

Renesanční oděv 16. Století
V renesanci je charakteristickým rysem oděvu souměrnost a úměrnost - zmizely protáhlé tvary bot, čepic,
rukávů a ustálila se pasová linie oděvu na přirozeném místě.
Muži nosili oděv, který zveličoval přirozenou figuru. Základ mužského oděvu tvořil široký plášť zvaný šuba,
který existoval v mnoha variantách, dále košile, kabátec s bohatě zdobenými rukávy a úzké přiléhavé
nohavice v délce po kolena, které se v průběhu 16. století spojily do tvaru dnešních kalhot. Doplňovaly je
punčochy, připevňované pomocí podvazků.
ženy oblékaly přestřižené šaty tvořené úzkým živůtkem, zdobenými rukávy a bohatě nabíranou sukní
mnohdy prodlouženou do vlečky. živůtek šatů byl velice těsný, mohl být zdoben šperky. Kolem krku nosívaly dámy šňůry perel. Přes ramena přehazovaly ženy kolárek, velký límec kryjící ramena a dekolt. V 
prostředí ovlivněném reformací byla běžnou součástí ženského oděvu zástěra. I ženy nosily šuby, nebo
oblékaly krátké pláště zvané mantlík.

Barokní oděv 17. Století

Výztuhy, šněrovačky, dvě sukně, vrchní rozstřižená s vlečkou, pod sukní obručovitá kostra

Oděv ženy byl převážně s dlouhou sukní přestřiženou uprostřed, která odhalovala spodní sukni. Na bocích byla bohatě zřasena a zdvižena pomocí železných obručí. Živůtek stažený kosticemi byl šňěrován. Výstřih měl čtvercový tvar, jeho přední část byla bohatě zdobena krajkami.

Mužský oděv se skládal z rozšířeného kabátce, který byl koncem, 17. Století bohatě zdoben výšivkami a stuhami, rukávy byly přehnuté, takže vznikla zdobená košile. Otevřené přední díly kabátce odkrývaly vestu prodlouženou až ke kolenům. Košile měla široké krajkové manžety a límec s nočníkem. Kalhoty sahaly ke kolenům a k nim se nisily hedvábné punčochy, nejčastěji bílé.

Tento druh oděvu je předchůdcem dnešního pánského obleku skládajícího se ze saka, vesty a kalhot.

Rokokový oděv 18. Století

Oděv se nejčastěji vyráběl ze saténu, atlasu, brokátu a krajky v pastelových barvách.

Ženy nosily živůtky s hlubokým výstřihem a úzkými rukávy, které byly zdobeny kaskádou krajek a prýmků.  Sukně byly původně kruhového tvaru, později oválného. Tato sukně, zvaná krinolína, vyztužená kosticovými nebo kovovými kruhy, byla výrazným oděvem tohoto období. Drobný živůtek tvořil kontrast proti mohutné sukni. Důležitost získalo prádlo. Doménou byly účesy a doplňky, jako byl vějíř, rukavičky a rukávník.

Muži nosili oděv též velmi dekorativní až zženštilý, s velkým množstvím volánů, krajek a stuh. Vesta byla krátká a stejně tak i rukávy. Kalhoty sahaly ke kolenům a byly doplněny býlími punčochami. Později se mužský oděv zjednodušil a oprostil od krajek a podobných ozdob. Z kabátce na bocích vyztuženého vznikl frak, který se stal základem oděvu muže.

Empírový oděv začátek 19. Století

Jednodušší hladký oděv, menší výstřih, zvýšený pas a sukně splývavá.

Oděv ženy měl košilový střih s délkou nad kotníky. Výrazným doplňkem se stala kašmírová šála a šperky.

Oděv muže se taky velmi zjednodušil, kalhoty se prodloužily, původně se zasouvaly do vysokých bot, později sahaly až ke kotníkům, jejich tvary s drobnými obměnami trvají dosud. Ke kalhotám se nosil frak a krátkým pasem, vysokým přeloženým límcem a širokými klopami. K obleku patřila vesta. Přes frak se nosil kabátek a pláštěnka.

Biedermeierský oděv polovina 19. Století
Období útlých pasů, širokých sukní, barev a nezbytností módních doplňků. Vějíře, rukavičky, špacírky...
V počátcích 19. století (okolo let 1820 - 1840) zasahuje do módy období zvané BIEDERMAIER (měšťanský empír).Biedermaier a následně i ROMANTISMUS ( 19. století) jsou styly, které vyzdvihují zejména barvy a ženskost. Dámská móda zaznamenává velice zajímavý krok vpřed.
Štíhlý pas, šněrovačka a Turýna aneb "honzík"
Turýna neboli "honzík" se dámám představuje v roce 1867 v Paříži na druhé světové výstavě. Oblíbená je cca patnáct let. Jedná se o mohutně nařasený zadní díl sukně - řasení se dosahuje pomocí vycpávek nebo výztuží. Oblečení se vyrábí z kvalitních materiálů - poctivé plátno, bavlna, hřejivá vlna, v zimě kožešinové
doplňky.
Módní byly kostkované tkaniny jak na oděvech pro ženy, tak i pro muže.
Ženský oděv se skládal ze živůtku, který obepínal hruď, ze sukně se mnoha spodničkami, pasu posunutého do přirozené výše a korzetu. Rukávy se rozšířily až do mohutnosti. V zimním období se nosily plášťové šaty z vlněných tkanin nebo peleríny. Oblíbené byly šály, šátky a kožešinová boa.

V mužské módě zůstal společenským a vycházkovým oděvem frak. Byl těsně přiléhavý a nosily se k němu dlouhé úzké kalhoty s barevnou vestou. Svrchní kabát se stal běžnou součástí oděvu.V době romantismu si muži vlní vlasy, nosí kníry a postranní licousy. Světle šedé, ale i barevné cylindry, vycházková hůlka špacírka. Do módy přichází kravata, ovšem muži si jí nevázali známým dnešním způsobem, ale způsobem a mnoho krkolomnějším a těžším.