TEXTILNÍ VLÁKNA PŘÍRODNÍ

Přírodní vlákna se dělí:

1. ROSTLINNÁ (celulosová)

• ZE SEMEN - bavlna, kapok
• ZE STONKŮ -len, konopí, juta, ramie
• Z LISTŮ - sisal, manilské konopí, novozélandský len
• Z PLODŮ - kokosová

2. ŽIVOČIŠNÁ (proteinová)

• ZE SRSTI OBRATLOVCŮ - ovčí vlna, velbloudí srst, kozí srst, kašmír, králičí srst, koňské žíně
• SEKRET HMYZU - přírodní hedvábí, plané hedvábí

3. ANORGANICKÁ 

• AZBEST

BAVLNA označení BA 

Bavlna patří mezi nejdůležitější a nejstarší textilní suroviny.

Pěstuje se v subtropickém zeměpisném pásmu. Největším pěstitelem je Egypt, kde se pěstuje i nejkvalitnější bavlna MACO, která se získává z Bavlníku Keřovitého.Pěstuje se jako jednoletý, méně jako dvouletý keř, který dosahuje výšky 1,5 až 3 m. Na keři vyrůstají tobolky, ve kterých jsou semena, z nichž vyrůstají vlákna bavlny. Tobolka dosahuje velikosti vlašského ořechu. Po dozrání, které trvá 120-220 dní, tobolka praskne a uvolní se z ní chomáčky bavlny, které se potom sbírají ručně nebo pomocí kombajnů.

Dalšími pěstovanými druhy jsou: 

Bavlník Peruánský, ten má jemná vlákna, 

Bavlník Brazilský má též jemná vlákna, 

Bavlník Bylinný má jemná a krátká vlákna, 

Bavlník Srstnatý jeho vlákna vyrůstají uvnitř tobolky ale i na povrchu, jemné chmýří se nazývá Linters. 

Bavlník Stromový jeho tobolky obsahují hrubá krátká vlákna.

Před dalším zpracováním se z ní musí odstranit semena. Po odstranění se třídí podle délky získaných vláken. Velmi krátká vlákna (tzv. odpadová bavlna kratší než 1cm), která se nazývají linters, se používají k výrobě hrubších přízí, papíru nebo slouží jako výchozí suroviny pro výrobu regenerovaného hedvábí.

Bavlna se skládá z 87 až 91% celulosy, zbytek tvoří voda, bílkoviny, tuky a vosky.

Pod mikroskopem - je tvořena jednou buňkou, která vypadá jao nepravidelně zkroucená a zploštělá trubice.

Působením tepla mění barvu při 120°C pozvolna žloutne, při 150°C hnědne.

Bavlnu poznáme spalovací zkouškou - po zapálení hoří rycle jasným plamenem, zapáchá jako hořící papír, po shoření zůstává šedý popel.

Vlastnosti bavlny 

Délka vlákna - je 10 -60 mm

Barva vláken -je bílá až tmavě hnědá.

Pružnost - za vlhka malá, za sucha střední, 

Tvárnost - je velmi dobrá, tvar si nepodrží a mačká se. 

Navlhavost - je dobrá až vysoká, tkaniny sají pot, dobře se barví. 

Hřejivost - je střední, vlákno svým tvarem a vzduchem naplněnou trubičku uprostřed vlákna (lumen) zadrží dostatečné množství vzduchu, který slouží jako izolant. Hřejivost je možné zvýšit počesáním textilie. Srážlivost- je značná. Tepelná odolnost je značná, žehlíme žehličkou na 150°C přes vlhkou prostírku jé možné žehlit až na 200°C. 

Praní - je dobré, je možno vyvářet.

Použití bavlny - na oděvní tkaniny, prádlo, lůžkoviny, bytový a dekorační textil, na výrobu přízí všeho druhu, technické tkaniny a pod.

MERCERACE BAVLNY - jedná se o úpravu, kdy se příze namáčí v napjatém stavu do 12-25% louhu sodného (hydroxid sodný NaOH) pro získání vyššího lesku, pevnosti a schopnosti přijímat lépe barviva.

KAPOK 

Získává se ze semen stejnojmenné ho tropického stromu asi 70 m vysokého. Vlákna jsou jednobuněčná, nažloutlá, podobná bavlně. Dosahují délky 10-40 mm. Jsou dutá a velmi lehká, říká se jim též rostlinné peří. Vlákno sestává ze směsi ligninu a celulózy, je silně vznětlivé, má nízkou pevnost, jemný voskovitý povrch, vysoký lesk, ve vodě se nepotápí a unese až 36 násobek vlastní váhy

Semena jsou uložena v podlouhlé 15 - 25 cm dlouhé tobolce, která se po dozrání pootevře a ze semen se uvolňují vlákna.

Vlákna mají velmi malou pružnost a pevnost, která omezuje spřadatelnost vlákna.

Používá se jako výplňkový materiál, do matrací, polštářů, v čalounictví, dříve i do plovacích vest.

LEN označení L nebo LN

Je jednoletá rostlina, která se pěstuje pro vlákno a pro semeno. 

Pro textilní účely se pěstuje len přadný, jehož stonek, ze kterého se vlákno získává, je dlouhý až 100cm. Ostatní druhy lnu jako je len olejný a olejopřadný se pro zpracovávání v textilním průmyslu nepoužívají. Len dozrává asi za 90 až 100 dní po zasetí. Po dozrání se vytrhává beď ručně, nebo strojem.Lněné vlákno tvoří jádro stonku. Len pod mikroskopem vypadá jako hladká trubička s kolínky a příčnými rýhami.

Vlákna se získávají následujícím postupem:

Po vytrhání se len rovná do střechovitých řad a nechá se na poli, kde na něj působí povětrnostní vlivy (rosa, slunce, déšť ...), jimiž se narušuje povrchová struktura lodyhy. Tento proces se nazývá rosení. Může se uspíšit máčením lnu do vody.

Po rosení a máčení se len zpracovává v tírnách, kde se dřevnaté části lodyhy přelámou a drtí. Tím se vlákno oddělí od dřeviny. Lámání lnu se provádí strojově a odstraní se tím asi 10% dřeviny.

Jako třetí přichází na řadu potěrání. Potěráním se vlákno načechrá a zároveň zbaví rozdrcené dřeviny. Rozdrcená dřevina se nazývá pazdeří, zpřetrhaný vlákenný odpad, který při potěrání vzniká, se nazývá koudel.

Závěrečnou fází je vochlování lnu. Vochlování je počesávání vláken, kterým se získají stejně dlouhá vlákna stejných vlastností. Zbytky krátkých a poškozených vláken se odstraní.

Lněná příze je o 20-30% pevnější než bavlněná a za mokra se její pevnost zvyšuje o dalších 30%. Typická je její nestejnoměrnost, tvrdý omak a malá tažnost

Tkaniny se vyrábějí nejčastěji v plátnové nebo keprové vazbě, známé jsou i žakárové.
Len poznáme spalovací zkouškou - po zapálení hoří jasným plamenem, pomaleji než bavlna, zůstává více tmavšího šedého popel než u bavlny, který zapáchá po spáleném papíru. 
Len má široké využití. Vyrábí se z něj oděvní i dekorační tkaniny, ubrusy, utěrky, ručníky, lůžkoviny, pracovní a technické tkaniny, letní obuv, malířská plátna, nitě.


Vlastnosti lnu:
Délka vlákna 40-100 cm
Barva vlákna - plavá, nazelenalá, nahnědlá¨
Chemické složení - 80% celulosy, dále z ligninu, pektinů, tuků a vosků.
Pevnost - vysoká o 20-30% pevnější než bavlněná a za mokra se její pevnost zvyšuje o dalších 30%
Hřejivost - vlákno je hladké, proto chladí
Tepelná odolnost - 220 -250°C je vhodný na žehlící prostěrky
Směsitelnost - po speciální úpravě zvané kotonizace je možné smísit s bavlnou a ostatními chemickými vlákny.

KOTONIZACE LNU 
je úprava, při které se len namáčí do slabého roztoku hydroxidu sodného, vlákno se působením rozpadne na pravlákna o přibližné délce bavlny, se kterou se dá poté dobře spřádat. Příze vyrobená z kotonizovaného lnu  a bavlny, je velmi pevná a jemná.

KONOPÍ

Je jednoletá bylina s tenkým dlouhým stonkem dosahujícím až 3 m, tenkými a dlaňovitě rozloženými listy. Vlákno se z konopí získává stejným způsobem jako ze lnu, je velmi podobné ale hrubší a pevnější. Vlákno je pevné, na řezu zaoblené. Pěstuje se v teplejších a sušších krajích. Pěstuje se několik druhů, které se od sebe liší kvalitou získaného vlákna.
Z konopí se vyrábějí hlavně lana a plachty.Používá se též v obuvnictví, sedlářství, na výrobu technických tkanin, ručníků, utěrek, nábytkových a dekoračních tkanin.

JUTA

Jutové textilní vlákno, zkráceně JUTA, se získává z různých druhů Jutovníků, který roste jen ve vlhkých tropických podmínkách.
Pěstují se převážně dva druhy Tossa a tzv "bílá juta". Rostliny dosahují výšky 2,5 - 5 m dle druhu.
Způsob zpracování a získávání vláken je podobný jako u lnu a konopí.
Jednobuněčné vlákno se na řezu jeví jako jako pětiúhelník s ostrými hranami.
Juta nachází uplatnění převážně u obalových materiálů, nábytkových a dekoračních výrobků, jako izolační materiál, pytle.

RAMIE - ČÍNSKÁ TRÁVA

Je tropická lýková rostlina příbuzná s kopřivou, její listy se kopřivě podobají. Dorůstá výšky až 5m, stonek má tloušťku asi 2 cm. Na příčném řezu jednobuněčných elementárních vláken má ledvinový nebo eliptický tvar. Lumen je úzký, podlouhlý, s vrstevnatými stěnami.
Ze 100 kg nařezaných stonků dospělých rostlin se získá asi 1 kg spřadených vláken.
Vlákna jsou jasně bílá, mají hedvábný lesk, jsou na omak tvrdší než bavlna a snadno se barví.
Před zpracováním vlákna v přádelně, se musí zpravidla krátit. Výrobní postup je podobný jako u česané vlny - mykání, posukování, česání předpřádání, dopřádání.
Jinak jsou vlákna na omak poměrně jemná, a pro jejich hedvábný lesk se používala buď samostatně na batisty a damašky, nebo se směšovala s bavlnou. Pro svou vysokou cenu se používá méně.
Klasické je používání přízí na paličkování a jiné ruční práce.

SISAL - AGÁVOVÉ VLÁKNO

Vlákno se získává z listů rostliny Agave sisalana Perrine.
List Agave obsahuje v průměru 1000 technických vláken, 60-120 cm dlouhých.
Na průřezu jednobuněčných elementárních vláken je vidět mnohoúhelníkový tvar se širokým lumenem.
Sisal se z listů získává působením vody na listové svazky, které tvoří kostru, kdy se z listů odstraní dužina a postupně se uvolní surové vlákno, které se ještě bělí a suší na slunci. Barva vlákna je žlutá až hnědočervená.
Sisal se používá na zhotovení nábytkových tkanin, koberců, lan a motouzů. Nejhrubší vlákna se používají na výrobu papíru, střední na lana a provazy a nejjemnější na koberce.
Sisalová příze se často zpracovává do smyčkových tkanin (buklé) ze silnější osnovní příze a tenkého útku.
Protože tkaniny odolávají povětrnostním vlivům, jsou koberce, běhouny a rohožky vhodné i k venkovnímu použití.
Sisal se též používá k výrobě kvalitních terčů sloužících ke hře šipky.

MANILSKÉ KONOPÍ - ABAKA

Je vlákno z banánovníku textilního. Kmen banánovníku dosahuje až 6 m výšky a 5 cm tloušťky. Rostlina má kolem 20 listů, z jejichž žilek je možno získat až 2 m dlouhá vlákna.Listy se ručně či strojově loupou a získaná vlákna se suší na slunci.
Sklízí se třikrát do roka, ze 100 kg listí se získá cca 13 kg vláken. Vlákna z vnějších částí jsou hrubší a tmavší než vlákna z vnitřních částí listu.
Vlákno se skládá ze 77 % celulosy a 9 % ligninu.
Větší část vláken se spřádá na hrubé příze, ze kterých se vyrábějí lana, koberce a motouzy.Část se spřádá technikou sinamay. Jednotlivá dlouhá vlákna se ručně spojují uzly nebo lepením a jako jednoduchá nebo z několika vláken ručně splétaná příze se tká na ručních stavech. Z tkaných nebo lisovaných vláken se vyrábí dekorační předměty.
Více než 70 % manilského konopí se používá na výrobu speciálního papíru (filtry, bankovky a pod.)

NOVOZÉLANDSKÝ LEN

Lenovník je travinatá mnoholetá bylina, jejímž domovem  je bažinaté pobřeží Nového Zélandu. Listy jsou 45 - 150 cm dlouhé a asi 7 cm široké. Jsou prostoupeny vlákny, která jsou dvakrát tak pevná než vlákna lnu. Proto se na podzim listy až u země sežíznou, několik dní máčí ve vodě, loupou pomocí strojů a získávají se hedvábně lesklá vlákna.
Technické vlákno je lesklé, bílé, nebo slámově žluté, jemné a dlouhé 1-1,5m. Používá se převážně k výrobě plachtovin, provazů, lan na lodě, rohoží a košíků.
Stejně jako sysal snáší dobře povětrnostní vlivy a proto je vhodný k venkovnímu použití.

KOKOSOVÁ VLÁKNA

Pochází z kůry plodů kokosové palmy. Kvalitní pružná vlákna se získávají z nedozrálých ořechů. Kůra plodů se několik měsíců máčí v mořské vodě, aby se svazky vláken uvolnily ao pektinového obalu a pak se rozvolňují na jednotlivá vlákna k textilnímu použití.
Délka vlákna je 15-35 cm, tloušťka 0,3 -1 mm což je cca 25x hrubší než bavlněná vlákna. Vlákno je lehčí než voda, má vysokou pevnost v oděru, je pružné a odolné proti hnilobě, dobře izoluje proti hluku. Barvení je obtížné, je přirozeně zabarveno do žluta až tmavohněda.
Vyrábí se z nich provazy, síťové výrobky, koberce a běhouny, rohože, matrace, kartáče.

OVČÍ VLNA zkratka VL

Vlna se získává ze zkadeřené vlny ovcí. Srst je tvořena dvěma druhy chlupů, podsadou a pesíky. Pesíky tvoří dlouhé, hrubší vrchní chlupy, podsadu tvoří spodní kratší a jemnější chlupy.
Podle jemnosti produkované vlny se ovce dělí do čtyř skupin:

• ovce MERINOVÉ - chovají se výhradně pro vlnu, jejich vlna je jemná a kvalitní. Mají dlouhou podsadu.
• ovce KŘÍŽENECKÉ - poskytují velké množství  vlny, která má dobrou kvalitu. Křížením kříženecké ovce a merinového berana byla vypěstována ovce, jejíž vlna se nazývá COMEBACK. kvalitou se tatovlna vyrovná merinové vlně.
• ovce ANGLICKÉ - mají vlnu složenou výhradně z dlouhých pesíků, mírně zvlněnou, se zvláštním leskem tzv. ševiotová.
• ovce NÍŽINNÉ - vlna nížinných ovcí je různorodá, obsahuje podsadu i pesíky. Chovají se hlavně na maso.

Vlna je vláknitý, rohovitý útvar, který vyrůstá  z kořene ve vlasovém váčku, umístěném na těle ovce. Vlákno je vyživováno z rozšířeného konce kořene, který se nazývá papila a v němž jsou umístěny cévy a nervy. Vlas postupně odumírá a rohovatí. 

Rouno, které se získá ostříháním ovce, lze rozdělit  na čtyři části:

• PODSADA - je měkká, většinou zkadeřená a tvoří v rounu soudržné snopky
• PESÍKY - jsou dlouhá, málo zkadeřená vlákna, která vyrůstají mezi podsadou
• KRYCÍ SRST - je hlavně na nohou, ocase a hlavě, mezi čenichem a očima. Vlákna jsou málo obloučkovitá, krátká a hrubá.
• NEPRAVÁ VLNA - vyrůstá na zraněných, ztvrdlých místech. Vlákna jsou nepružná, křehká a hrubá

Nejkvalitnější vlna je na lopatkách a bocích ovce, střední jakost má vlna na hřbetě, nejméně kvalitní je na nohou, hlavě a ocase. Ovce se stříhají jednou až dvakrát ročně. 

Vlákna se získávají ostříháním ovcí a následným praním rouna. Ostříháním získáme cca 4 kg rouna.

• vlna JEDNOSTŘIŽNÍ - stříhaná jednou do roka
• vlna DVOUSTŘIŽNÍ - stříhaná dvakrát do roka
• vlna JIRCHÁŘSKÁ - získaná ze zabitých zvířat
• vlna REGENEROVANÁ - strojená, vyrobená z odstřižků a sběru

Kvalitu vlákna ovlivňuje obloučkovitost vlákna.

LANOLÍN - je tuk získaný při praní ovčí vlny - používá se v kosmetice a lékařství

Chemické složení vlny - čisté vlněné vlákno bez potu, tuku, rostlinných a minerálních příměsí obsahuje 50% uhlíku, 21-24% kyslíku, 15-21% dusíku, 6-7% vodíku, 3-4% síry.

Vlastnosti vlny: 

délka vlákna se rozlišuje na přirozenou což je volně položená a přirozeně zvlněná a na skutečnou ta se měří v nataženém stavu.

Barva - bílá, hnědá až černá

Chemické složení  - živočišná bílkovina keratin

Pružnost -nejvyšší z textilních vláken

Tvárnost - při 100°C za vlhka, po vychladnutí a uschnutí si podrží požadovaný tvar

Navlhavost - velmi dobrá

Pevnost - vysoká

Hřejivost - vysoká

Působením tepla křehne při 100°C, podle doby působení žáru a vlhkosti hoří nebo uhelnatí od 105°C. Je nutné žehlit přes vlhkou prostěrku.

Plstivost - je nejdůležitější vlastností ovčí vlny a vláken zvířecího původu. Plstivost vlny je závislá na šupinaté struktuře, na tvárnosti a tažnosti vlny a na pružnosti vláken. Nejlepší plstivost mají jemné a kratší vlny.

Zjišťování vlny spalovací zkouškou - hoří špatně, po oddálení plamene vlna přestane hořet, zapáchá po pálící se rohovině. Tvrdý škvár jde snadno rozmáčknout. V kyselině dusičné žloutne a ve 2% roztoku hydroxidu sodného se za varu rozpouští.

Praní - ve vlažné vodě, ve speciálních pracích prostředcích a nejlépe ručně.

Směsitelná se s bavlnou a syntetikou

Mikroskopický vzhled - vypadá jako tyčinka pokrytá šupinami, které do sebe nálevkovitě zapadají.
Použití vlny - z vlny se vyrábějí se z ní tkaniny na pánské a dámské svrchní ošacení, přikrývky, koberce, pletací příze,
Vlna se převážně směsuje s jinými vlákny nejčastěji polyesterovými.

KARBONIZACE
je úprava vlny, kdy se vlněné vlákno namáčí do slabého roztoku kyseliny sírové aby se odstranily rostlinné zbytky z vláken.

VELBLOUDÍ SRST

Velbloudí srst se skládá z jemné a hebké podsady a hrubších pesíků. Pesíky dosahují délky až 100 mm, podsada 60 - 100 mm.

Srst se vyznačuje velkou hřejivostí, jemností a lehkostí. Tyto vlastnosti dodává srsti dutost vláken. Plošné textilie vyrobené z velbloudí srsti mají vysokou hřejivost a malou plošnou hmotnost. 

Severoafrický jednohrbý velbloud (dromedár) dává velmi hrubou vlnu, vhodnou jen na výrobu koberců.
Naproti tomu asijský velbloud dvouhrbý má velmi jemnou hebkou srst, vlákno je 25-130 mm dlouhé, skoro bílé, velmi kadeřavé, s hrubými šupinami na povrchu.
Vlna se nemusí stříhat. Chomáče vláken se sbírají, když je velbloudi ztrácejí po studeném ročním období může to být až 5kg za sezónu.

Flaušové tkaniny z velbloudí srsti jsou lehké a mají velmi příjemný, hřejivý omak. Zimní pláště a přikrývky ze 100% velbloudí srsti jsou velmi drahé, proto se často zhotovují tkaniny z česané vlny v osnově a velbloudí srstí v útku. Velbloudí srst je od vlny rozeznatelné jen pod mikroskopem.

KOZÍ SRST

Z domácí nešlechtěné kozy se dá získat pouze nekvalitní a hrubá srst, avšak srst angorských a kašmírových koz je velice kvalitní a žádaná.

Srst angorské kozy je sněhobílá, dlouhá, pružná s hedvábným leskem. Srsti angorských koz se říká též mohérová vlna. Používá se většinou na výrobu jemných plyšů, plášťových materiálů malé hmotnosti a nebo se směšuje, hlavně s ovčí vlnou a polyesterovým vláknem.

Kašmírová vlna se získává ze srsti kašmírové kozy. Srst tvoří jemná hedvábně lesklá podsada malé hmotnosti, která se ze srsti vyčesává. Vlna bílá je nejcennější.
Z kašmírové vlny se zhotovují šátky, dámské šatovky a pod.

SRST Z ALPAKY

Alpaka je menší než lama ale má delší krk. Srst není tak kadeřavá jako u vlny a má délku kolem 6-15 cm (po ročním růstu)

Alpaka je navlhavější než vlna a má relativně malou tendenci k plstění. Vlákna mají méně šupinek. Povrch vláken je hladší na omak je příjemnější (měkčí) Na příčném řezu jsou občas patrné vzduchové kapsy mezi šupinkami, které zvšují tepelně izolační schopnosti vláken.

Alpaková vlákna jsou dvou typů:

HUACAYA 80% jsou výrazně obloučkovaná a 

SURI 20% jsou dlouhá, lesklá, jemná vlákna bez obloučků jako mohér.

KRÁLIČÍ SRST

Se získává vyčesáváním nebo vyškubáváním, hlavně v době línání. Králičí srst se používá ve směsích s vlnou při výrobě šatovek nebo se zpracovává samostatně na zdravotní prádlo.

Králičí chlupy se používají při zpracování kloboukových plstí.

Vlákna ze srsti angorských králíků obsahují ve vlákně vzduchové kapsy, takže mají vynikající tepelně izolační vlastnosti.Hrubší podsada o délce až 7cm se odděluje od jemných pesíků o délce cca 2cm pomocí flotace ve vzduchu což že speciální separační proces.

KOŇSKÉ ŽÍNĚ

Podle toho, odkud se žíně získávají , jsou různě dlouhé. Z ohonu jsou delší a hrubší než z hřívy.

Vlákna jsou vcelku hrubá, hladká a pružná, stabilní a odolná proti opotřebení.

Koňské žíně nacházejí uplatnění při výrobě výztužných vložek a dříve se z nich vyráběla lana, kartáče, smetáky, polstrování nábytku, a plnili se s nimi vysoce kvalitní matrace..

PŘÍRODNÍ HEDVÁBÍ označuje se PH

Hedvábí je výměšek snovacích žláz housenek  bource morušového - noční motýl z rodu lišajů.

Pravé hedvábí se získává ze ztuhlých zámotků bource morušového. Bourec morušový se pěstoval dříve nejvíce v Číně, odtud se rozšířil i do dalších zemí.

Samička bource morušového žije jako motýl pouhé tři dny, naklade vajíčka (400-600) na listy moruše. Z těchto vajíček se vylíhnou housenky, jejichž délka dosahuje v dospělosti asi 8cm. Housenky vylučují ze dvou příustních žláz bílkovinný výměšek, který na vzduchu tuhne a vytvoří vlákno. Fibroin - dvojvlákno které se slepeno sericinem.  Housenka vytvoří nejprve ochranou síť bouru . Vlákna klade do tvaru 8. Po té se housenka  do vlákna zamotává, a tak vznikne zámotek neboli kokon, ze kterého by se vylíhl motýl. Tvorba kokonu trvá kolem 3 dnů a pak housenka spí v kokonu po dobu 15-20 dní. Housenky se musí v kokonu včas usmrtit párou nebo horkým vzduchem.
Fibrolin -živočišné bílkoviny
Sericin - živočišný klíh

Aby se získala jednotlivá vlákna, máčejí se zámotky v teplé mýdlové vodě a vlákna se z nich postupně odvíjejí.
V kokonu je vlákno umístěno ve třech vrstvách, jež se liší kvalitou. Nejkvalitnější je střední vrstva. Vnější vrstvu tvoří poškozené a hrubší vlákno, které se před odvíjením stahuje z povrchu zámotku. Z této vrstvy se získává tzv. šapové hedvábí, které se používá na výrobu méněhodnotných hedvábných výrobků. Střední vrstva se nazývá gréž. Je to asi 300 - 900 m vlákna, které lze odmotat vcelku. Vnitřní vrstva uložená těsně na povrchu kukly se neodvíjí, protože je tuhá a silně slepená.

Vlákno má trojúhelníkový průřez
Barva je nažloutlá až hnědá
Působení tepla - rozkládá se při 175°C
Navlhavost je dobrá
Zjišťování spalovací zkouškou - Při spalování zapáchá po spáleném bílku, hoří rychleji než vlna. V horkém 5% roztoku hydroxidu sodného se rozpouští.

Pravé hedvábí se používá při výrobě dámských šatovek, pánských košilovin, kravat, padáků, brokátů. V současnosti se používá málo pro jeho vysokou cenu a nedostatek pravého hedvábí na světě.

DEGUMACE 
odklížení prvého hedvábí - namáčením vlákna v horké mýdlové vodě se odstraní sericín a vlákno se rozdělí na dvě jednotlivá vlákna

ZATĚŽKÁVÁNÍ PRAVÉHO HEDVÁBÍ
úbytek hmotnosti se u degumovaného hedvábí nahrazuje zatěžkávacím roztokem solí těžkých kovů a barviv.

PLANÉ HEDVÁBÍ

Plané hedvábí se získává ze zámotků bource dubového čínského a dalších nočních motýlů žijících ve volné přírodě v tropických oblastech. Od prvého hedvábí se liší nižší pevností, nestejnoměrností vláken a tmavší barvou.

Nejznámějším je Tussah, další je Munga, Tussar, Eri, Fagara, Anaphe.
Plané hedvábí se většinou nedá z kokonů nepřetržitě odvíjet, proto se z velké části používá jen jako předené hedvábí, zpracovávané šapovou nebo buretovou přízí.
Plané hedvábí se používá na výrobu hrubších textilií.

AZBEST

je nejznámější anorganické vlákno. Azbest je jemně vláknitý nerost vyskytující se ve dvou druzích a to azbest hadcový a amfibolový.

Vlákna se rozvolňují rozmačkáváním, potom se z nich na sítech vytřásá písek, odsává prach a pod.

Pro svou vysokou tepelnou odolnost se používá v textilním průmyslu na výrobu azbestových tkanin, nacházejících uplatnění při zhotovování oděvů pro dělníky pracující v hutích a železárnách, pro hasiče a pod.

Pro lepší zpracování se azbestová vlákna spřádají se lnem, který se potom při dalším zpracování vypálí.

.